Ahoj lidičky,
tělo se ještě vyrovnává se čtrnáctidenním přetížením a ještě mu to asi
chvilku potrvá, ale duše si lebedí.
Kdo nepoznal, neuvěří. Málokde si moje hlava odpočine tak, jako na Podolí.
Od půl osmé ráno do půl desáté večer
mít kolem sebe smečku malých
záškodníků, kterým se musíte postarat
o hygienu, břich, zábavu a dohlédnout,
aby šli spát včas, suší a v něčem čistém
nebo spíš čistším...
Potom ještě večerní porada nad
programem druhého dne..
Když připočítám stavění a bourání tábora, jsme všichni po těch dvou týdnech zralí na lázně.
Na co však není ani chvilka, je starost, co se děje v práci a kde mám jaké resty. Člověk prvním dnem
zmutuje v táborníka a okolní svět je vzdálený a nepochopitelný..
Z letošního táboření jsem měl velikou radost.
Původní dělení dětiček
dle pohlaví a věku se
odpoledne měnilo na
čtyři smíšené teamy
dle barev ručníků,
nezbytné to pomůcky
skutečného stopaře
po galaxii.
Spousta táborů tento
systém vyzkoušelo.
My si jeli ve starých
kolejích, a tak jsem byl
překvapen, jak dobře
smíšené teamy fungují. Jak starší mladším pomáhají a jak se kolektiv více tmelí a propojuje.
Všichni se znají jménem, každý je závislý na každém.
I vedoucí najednou nebyli v úzkých skupinkách, ale byli nuceni koordinovat nejen svůj oddíl.
Není to jednoduché a z mého pohledu, dámy a pánové, klobouk dolů.
Společně jsme prošli několika planetami ve snaze odvrátit likvidaci naší modré planety, která měla ustoupit
stavbě mezigalaktické dálnice. Likvidaci jsme nezabránili a byli svědky pekla, které se na táboře rozpoutalo.
Vzduchem létalo všechno a na závěr planeta shořela plamenem.
Cesta k zbrusu nové zemi nebyla snadná a táborníci se po ní vydávali energicky a prokousali se tou
spoustou her až k planetě nové, kterou pak všichni snědli v podobě velikých dortů od Enpeky, na kterých se
tamní cukrářky vyřádily, a tak věrně vypadaly jako ta naše modrá koule.
V prvním týdnu jsme ještě vyhráli zápas s Maracaibem, přátelství však neutrpělo. Příštím rokem si zajdeme
k nim pro porážku, což už je také tradicí 
. Celkem vzato prostě tábornická pohoda.
Přijeďte zas táborníci, pokusíme se, aby to bylo příště ještě lepší. A jestli se vám s námi líbilo, přesvěčte
i kamarády, že to stojí za to.
Plánujeme promítání fotek z letošního táboření a všechny vás budeme informovat mailem
a na našem Facebooku.
Shrnuto slovy Janči z našeho organizačního teamu:
"Chtěla bych: aby mě ráno budila kytara, abych se nemusela dívat do zrcadla, abych pila dětský čaj,
abych pravidelně jedla, abych byla napadena tygrem, abych uklízela Vojtíškovi ve stanu,
abych měla polední klid, abych byla hozena do potoka,abych měla druhou večeři, abych jedla jenom lžící,
abych procházela hvězdnou bránou, aby mě uspávali kapky deště,
abych na poradě slyšela zvuky psacího stroje, aby šlo zhasínat fouknutím, aby bylo 29.července... "
Ahoj za rok přátelé!
25.srpna 2011 sepsal Lóra.
