14. 8. 2006
Tábor dnes.
Odchodem Dalibora Latzka do „tábornické výslužby“ jsem (rozuměj Jaroslav Lorenc) byl vržen coby naprosto nezkušený jedinec do úlohy organizování tábora a snažil se s tím poprat jak jsem nejlépe uměl. Samozřejmě to bylo provázeno občasným tápáním, ale s podporou sdružení a počáteční pomoci Dalibora, jsme dokázali tu káru táhnout dál a i když se část kádru každoročně mění (vlivem uspěchané doby, lákavého velkého světa atd.) to čemu my říkáme zdravé jádro zůstalo. Lidi, pro které je tábor v Podolí „srdeční záležitost“. Došlo k dohodě s novoměstskými skauty o vzájemné podpoře a spolupráci v údržbě tábořiště a snížení úplaty účtované našemu sdružení skauty na polovinu provozních nákladů tábořiště. Naše sdružení se o provozuschopnost tábořiště a obnovu materiálu snaží vytrvale a nebojím se říct, že bez práce našich členů by tábořiště tak jak je již nefungovalo. Co závěrem? Snad jen, že letos (2006) jsem se opět přesvědčil, tváří v tvář nepřízni počasí a spoustě dalších komplikací, že stojí za to do téhle parády znovu jít a potěšit duši 14ti denním běháním po lese od ranních paprsků do chladu srpnového večera, staráním se o hordu Cipísků a pobytem s dobrou partou na místě, kde čas plyne jinak než tam za řekou. Tak za rok zase, přátelé.
V Novém Městě na Moravě dne 14. Srpna roku 2006 napsal Jaroslav Lorenc
Něco (málo) z historie Tábora Podolí
Nejprve malé upřesnění. Tábor Podolí, pořádaný sdružením Gohiral 1785, leží v katastru obce Bobrová. Do Podolí je to blíž…
Pravěk
Podle vyprávění dědečka současného hospodáře na Sedlákově mlýně, stál na louce za mlýnem tábor již v roce 1947. To se však nepodařilo dostatečně věrohodně ověřit a není to tudíž jisté. Jisté je, že první zdokumentovaný tábor v Podolí postavili novoměstští skauti (a mezi nimi i někteří z členů sdružení Gohiral 1785, popřípadě jejich tatínků) v červenci 1968. Velmi krátká a velmi plodná éra skautů byla násilně přerušena po druhém táboře v létě 1969. Tábořiště s většinou vybavení bylo včleněno do majetku Pionýrské skupiny kpt. E. Sošky při 1. ZDŠ v Novém Městě na Moravě a pravěk pomaličku skončil.
Středověk
Od léta 1970 se konal v Podolí každoročně tábor pionýrů. Poměrně brzy se vedoucí rozdělili podle příslušnosti k pionýrským skupinám. Ty fungovaly při 1. A 2. ZDŠ (Novém Městě na Moravě). To znamená, že byly v Podolí každoročně tábory 2. Tato praxe končí po chatičkové aféře, na Podolí byly dopraveny vyřazené chatky Ministerstva vnitra, která způsobila odchod vedoucích 2. PS při 2. ZDŠ do exilu u obce Javorek. Po několikaletém období jednoho tábora vychovala 1. PS dostatek vedoucích a nastalým přetlakem vzniká zárodek dvou skupin vedoucích – takzvané Petrovické větve a větve Novoměstské. Logickým vyústěním pak bylo pořádání dvou táborových běhů. Po zbytek prázdnin byl tábor pronajímán. Tato praxe se udržela až do roku 1989.
Novověk
V roce 1990 se konaly v Podolí tábory tři. Tím třetím byl tábor znovuobnovených skautů. V letech 1990 a 1991 jsme poskytovali skautům tábořiště včetně veškerého vybavení zdarma. Zdálo se nám to tak být správné. Důležitým mezníkem je rok 1992. Na Ministerstvu vnitra je registrováno sdružení Gohiral 1785. Jeho posláním je pořádání dětských táborů v Podolí a spravování tábořiště. Od tohoto roku, kdy byl tábor vrácen středisku Junáka Bílý štít se sídlem v Novém Městě na Moravě, jezdíme na Podolí za nemalou úplatu. V témže roce se ukončila činnost PS kpt. E. Sošky a pořádání táborů přešlo plynule na sdružení Gohiral 1785. Po opakujícím se složitém domlouvání termínů odchází z Podolí výše zmiňovaná Petrovická větev, již jako sdružení Maracaibo, a zakládá vlastní tábor.
S vyjímkou jendoho roku (1996), kdy jsme se s majiteli nedohodli na termínu a tábořili jsme ve Vojnově Městci jsme stále na Podolí, nadále se staráme o jeho použitelnost (byť není fakticky náš, je náš) a bojujeme s majiteli. Plynou roky…
Sepsal Dalibor Latzka